Skutečný příběh, který je za touto kauzou
Člověk má mít právo být souzen dle skutečných důkazů, které byly předloženy a přijmout za ně zodpovědnost. Ne dle domněnek, spekulací a už vůbec ne účelově za trestný čin objednání vraždy, toto je nemorální a zrůdné!
Den 8. 12. 2015 byl dnem, kdy se nám všem zastavil život. Tento den byl můj syn, Petr Brůček, vzat do vazby, obviněn spolu se svým kamarádem Matějem Buchelem ze spoluúčasti na nájemné vraždě slovenského dealera drog vojákem Andresem.
Dovolím si začít lidským příběhem. Na začátku je příběh obyčejného kluka, který ctí přátelství, čest a morální hodnoty. Dva mladí kluci se kdysi potkali na společné dovolené a vzniklo mezi nimi přátelství. Jeden byl grafik z Čech, druhý Slovák, co právě končil vysokou školu a začínal s vlastní autodílnou. Úplně normální kluci s normálními životy. Během roku se několikrát vzájemně navštívili, a i se svými přítelkyněmi jezdili na společné dovolené. Při jedné přátelské návštěvě v Praze na jaře 2012 proběhl dotaz od kamaráda ze Slovenska, zda by se kamarád Čech nemohl zeptat mezi známými na možnost sehnat pobyt a práci v cizině, konkrétně v Thajsku, popřípadě i na možnost nové identity tam, pro svého slovenského známého. Známý má problémy a chtěl by dostat příležitost začít nový život v této zemi. Čech slíbil, že se zeptá. V dobré víře a z kamarádství se informoval u známého, bývalého vojáka z Afghanistánu. Ten se velmi rád a často před všemi chlubil, že z dob své mise má kontakty na vlivných místech, nic pro něho není problém. Bývalý voják tuto možnost přislíbil, prý má kontakty a za úplatu předem vše zajistí. Proto se sám Slovák, který měl o vycestování zájem, osobně přijel do Čech s vojákem domluvit, jak to bude celé probíhat, možnost práce v Thajsku, kolik přesně má jemu za tyto služby zaplatit. Podmínka byla, že celou částku na veškeré výdaje dostane voják předem. Peníze také předem dostal. Na podzim roku 2012 skutečně přicestoval Slovák do Čech, ubytoval se v hotelu Dům, který v té době již hotel nebyl plně v provozu, bydleli zde pouze důchodci. Ostrahu objektu měl v té době na starosti správce (bývalý pracovník v údržbě u elitního policejního útvaru ÚOOZ). Zde Slovák pobyl pár dnů, než jej autem vyzvedl konkrétně bývalý voják s příslibem brzkého odletu. A zde tento příběh končí, oba kamarádi pomohli pouze v dobré víře a byli přesvědčeni, že Slovák dle plánu odcestoval, žije a pracuje v Thajsku, nepovažovali za důležité se dále starat o jeho potřeby.
Toto je příběh lidskosti a přátelství. Své děti jsme vždy vedli k čestnosti, morálním zásadám, vzájemné pomoci, podpoře slabších a zde si za výchovou svého syna jako matka pevně stojím. Takového znají mého syna všichni jeho i naši blízcí přátelé. Je pro nás hluboké zklamání, že žijeme v zemi, kde je lidskost překvalifikována na trestný čin a renomovaní znalci z nás účelově dělají zrůdy.
Slovák do Thajska nikdy neodletěl, jak si můj syn v dobré víře myslel. Co se stalo, jsme se vlastně dozvěděli až u soudu 1. stupně...
Přesto, že se tito lidé vzájemně neznali, nikdy se neviděli (Brůček neznal Foubíka, Buchel neznal Foubíka ani Andrese), nemohli tedy vzájemně plánovat či připravovat zločin, o údajném trestném činu Brůček ani Buchel nevěděli, byli společně obžalováni a odsouzeni jako organizovaná skupina s vysokými tresty.
Jediný popud k obvinění a soudního jednání, které probíhalo, bylo označení vykonavatele trestného činu, Jakuba Andrese, na Petra Brůčka jako objednatele.
To, že je pro Andrese křivé obvinění samozřejmostí a běžné, je u něho naprosto přirozené. Vyplývá to ze skutečnosti, když jako prvního z vraždy obvinil zcela jiného člověka, mimochodem svého kolegu v práci. Jen proto, že si s ním chtěl vyrovnat účty. Zde tedy zdůrazňuji, že v tomto případě již jedno obvinění za celkové vykonání této vraždy bylo ze strany Andrese podáno na zcela jiného člověka. Můj syn, Petr Brůček, byl v pořadí jako druhý pojmenován a obviněn jako objednavatel trestného činu.
Andres se k činu vykonavatele vraždy přiznal během výkonu trestu, který si již odbýval za jiný trestný čin loupeže. U soudu 1. stupně aktivně a s nadšením popisoval rekonstrukci činu, při rekognici se choval jako průvodce, bez emocí a barvitě popisoval detaily, očividně si užíval pozornosti všech - vyšetřovatelů, státního zástupce, obhájce ex offo i médií. Měl zde přece svoji hlavní roli a náležitě si pozornosti užíval. Bylo to tak viditelné, až nám všem běhal mráz po zádech nad tím, čeho jsme skutečně byli svědkem v soudní síni.
U soudu 1. stupně byl na žádost obhajoby přehrán záznam z odposlechu Andrese z vězení, kde svému spoluvězni vypráví o nařčeném prvním vykonavateli nájemné vraždy, cituji z puštěného odposlechu:
„ Tak a budu mít od něho pokoj minimálně na 17 let, nebo to tam nevydrží a oběsí se…” dodává se smíchem Andres. Vyšetřování elitní policii trvalo 4 měsíce, než se prokázalo, že Andres lže. A to jen díky odposlechům z věznice. Jinak by teď první nařčený, stejně jako můj syn, byl nevinně ve vězení odsouzený za vraždu, kterou nespáchal! Jednáním, kde skutečným vrahem byl označen jako objednavatel můj syn, jsme naprosto konsternováni. Dále i tím, že soudní jednání proběhla pouze procesně.
Soud 1. i 2. stupně rozhodoval zcela jednostranně a bez přímých důkazů v obvinění spoluúčasti na nájemné vraždě. A jen na základě křivé výpovědi pouze jediného člověka, vykonavatele trestného činu - Andrese. Za spolupráci s policií mu měl být udělen statut spolupracujícího obviněného, ten mu byl posléze odebrán státním zástupcem. Za spolupráci mu byla prý též slíbena nižší hranice trestu, to se evidentně splnilo.
Jsme si jako rodina vědomi a museli jsme přijmout skutečnost, že domovní prohlídkou u syna se našly nelegálně držené předměty. Toto se syn u soudu pokusil vysvětlit a byl a je připraven přijmout a nést za toto plnou zodpovědnost a přijmout spravedlivý trest, ale za to, co neudělal a nejsou na to důkazy, s tím se nesmíříme.
Psychologický posudek
Soud se opíral a rozhodoval v případě Petra Brůčka dle předloženého psychologického posudku znalce z oboru psychologie a psychiatrie. Znalec tento posudek vypracoval, zřejmě na zakázku dle šablony – obviněný, rovná se nenapravitelný zločinec. Soudu znalec uvedl výsledky vyšetření, které dle výpovědi syna i obhajoby u soudu vůbec neproběhly, či byly podstatnou měrou z nedbalosti znalce zkráceny. Sám znalec i u soudu připouští a vysvětluje, jak dle něho byl malý časový prostor na testy, konkrétně u Petra Brůčka. (info z médií, co vše je v dnešní době možné – kdy jiný soud v jiném případě rozhodoval na základě posudku renomovaného znalce, tento znalec člověka nikdy neviděl).
Předložení výsledků vyšetření na žádost obhajoby znalec zásadně odmítl a vypracování nových testů bylo soudem zamítnuto. Výsledky neobjektivně a účelně zkresluji osobnost mého syna. Celé soudní jednání se jevilo jen jako potvrzování a obhajoba samotné výpovědi obviněného Andrese.
Celá rodina a blízcí přátelé jsme byli svědkem obou soudních jednání, která probíhala 28.9. 2016 u Krajského soudu v Praze 5, kde se syn prostřednictvím obhájce spolu s druhým obžalovaným Matějem Buchelem odvolal v plné míře.
Druhé kolo - 28.2. 2017 - odvolání proběhlo u Vrchního soudu v Praze, který výrok soudu 1. stupně jen potvrdil, a to i přesto, že byly dvěma obhájci předloženy zásadní rozpory, nesprávná protokolace soudu 1. stupně, nedostatky a procesní vady. Vrchní soud jen přesně kopíroval rozhodnutí soudu 1. stupně, vůbec se nedostatky nezabýval, což považujeme zcela proti právu na obhajobu a právo člověka bránit se nepravdě.
U soudu 1. stupně na žádost obhajoby Brůčka, byl povolen Předsedou soudu poslech z odposlechů z věznice, kde se sám Andres chlubí svojí osobní důležitosti elitnímu útvaru ÚOOZ spoluvězni. Chlubí se, jak mu sama policie radí a říká, co přesně a jak ve vztahu k obviněným má vypovídat. Demonstruje zde svoji důležitost a moc, vyzdvihuje, že policie přesně dělá to, co chce jen on sám! Toto skutečně zaznělo v soudní síni za přítomnosti nás všech!
Také možnost zhlédnout video z konfrontace Andrese a Foubíka bylo pro nás v soudní síni velmi šokující, ukázalo skutečnou vojákovu osobnost a mimořádně extrémní schopnost manipulace. Foubík při této konfrontaci dokonce zapochyboval o tom, zda objednání vraždy bylo skutečným zadáním a připustil možnost, že si to pro něho Andres celé vymyslel.
Toto všechno je pro nás zúčastněné šokující, soud vůbec nedal obhajobě prostor. Obhajoba podávala jasné podněty, že Andres si již plánoval od počátku získání těchto finančních prostředků předem (500 tisíc) jen pro sebe, vůbec ne na zprostředkování práce, pobytu v cizině a vytvoření nové identity. Předkládala nepřehlédnutelné rozpory ve výpovědích mezi obviněnými, podávala důkazy vyvracející výpověď Andrese, navrhovala důvěryhodné svědky a dokonce Andrese nachytala při lži. Snažila se prokázat, jak je Andres nevěrohodný.
Andres použil pro svoji výpověď jen zcela nepatrnou část skutečné pravdy, zbytek si barvitě upravil, vymyslel si příběh, účelově lhal, očividně si při jednáních užíval pozornost, výpovědi měnil a upravoval po celou dobu vyšetřování. Foubíka si najal, lhal mu o zadavatelích, vydíral ho a činil na něho nepřiměřené nátlaky (i toto zní ve výpovědích Foubíka u soudu). Vydírání je další jeho způsob komunikace a manipulace s lidmi.
Andres u soudu hrál svoji hlavní roli, byl přes zrůdnost, které se dopustil ten vyzdvihovaný, oceňovaný, byla mu dána pozornost. Na to pak navazuje jeho prohlášení pro policii, jak se hodlá polepšit, aby se vyvinil ze svého svědomí... Je pro nás alarmující, že policie a následně ani soudy se vůbec nezabývaly či nepřipustily možnost, že by Andres mohl tuto skutečnost vnést v naprosto jiném světle než se skutečně udála. Poděkovaly Andresovi za jeho důležité svědectví, které neodmyslitelně přineslo výsledky v pátrání a podotkly, že bez jeho významné pomoci by vražda nikdy nebyla odhalena. Nikdo se vůbec nezabýval skutečností, že Andres může mít pro své křivé obvinění důvod.
Sám Foubík u soudu vypovídal, jak se Andres před všemi předváděl, stavěl se do role vůdce s očekáváním ocenění. Foubík sdělil soudu, jaký je Andres extrémně schopný manipulant, každého zneužívá, vydírá a je schopen vtáhnout do případu i nevinné. Andres přichází s částečnou pravdou, kterou si obalí lží. Je velmi inteligentní a schopný manipulátor, byl si vědom, že jako spolupracující obviněný dostane mnohem nižší trest, než jaký se za takto závažný trestný čin dává. Byl si vědom i svých předchozích a dalších trestních činů, které by součtem vynesly nepochybně mnohem vyšší trestní sazbu než 19 let, které nakonec u soudu dostal.
Také žárlivost zde mohla sehrát svoji zásadní a důležitou roli, aby Andres ve své lži stále vytrval. Brůček byl v kontaktu s Andresovo přítelkyní v době, kdy Andres byl ve výkonu trestu za loupež. Pro člověka vězněného a podněcovaného svými spoluvězni, může být toto obrovským důvodem mstít se.
Osoba poškozeného
Soud se vůbec nezabýval tím, že poškozený byl přece člověk, se kterým chodil Buchel na střední školu a jistě měl k němu důvěru, pokud právě Buchela žádal o pomoc s vycestováním, konkrétně do Thajska. Rozhodl se dobrovolně, že si sám bude financovat tuto službu – vycestování s možností práce, ubytování a nové identity v Thajsku.
Důležité je také zmínit, že poškozený přicestoval sám a dobrovolně do Prahy, nepřivezl ho nikdo v autě, spoutaného či násilím. Také způsob jeho ubytování byl velmi benevolentní. Z výpovědí je zřejmé, že z pokoje mohl kdykoli odejít a v hotelu Dům se mohl pohybovat volně, nebyl uzamčený ani hlídaný.
Také samotný výslech pracovníka ostrahy hotelu Dům s policií, zejména jeho setkání se 2 x mimo policii a bez přítomnosti advokátu svědčí o nedůvěryhodnosti podání jeho skutečné verze. Tento pracovník sám ve výpovědi u soudu zmiňuje: „Já si to vůbec nepamatoval, ale pan kapitán mne s pomocí notebooku mi vše připomněl…“
Celá rodina žijeme již druhým rokem v těžké, stresové situaci, jsme si vědomi, že celé vyšetřování a posléze soudní jednání probíhalo za podivných okolností. Syn je odsouzen za čin, kterého se nikdy nedopustil, byl odsouzen na 18,5 let a nastoupil výkon trestu ve věznici s nejvyšší ostrahou. A to i přesto, že se spolu se svým obhájcem snažil uplatnit svá práva (využil práva vypovídat až před soudem, přičemž vypovídal, že v době skutku o úmyslu likvidace poškozeného nevěděl, tedy nemůže být vinen úmyslným zločinem vraždy a nebyl tedy návodcem ve vztahu k spoluobžalovaným). Jasně vyplynulo z výpovědi, která korespondovala s druhým obviněným Buchelem, že se obrátil již na jaře v roce 2012 na obžalovaného Andrese, nikoli však s nabídkou likvidace, ale žádostí, aby Andres obstaral vycestování poškozeného do ciziny (konkrétně Thajska) a aby mu tam, za úplatu předem, samotným poškozeným, zařídil nový život, identitu a práci. Na této schůzce byl syn přítomen. V jakém právním státě to žijeme? Copak je opravdu možné, aby si elitní policie ve snaze zvyšovat úspěšnost svých výsledků mohla dělat co chce?
Obhájci bylo upozorněno i na další procesní vady soudu 1. stupně a předloženy dva zcela zásadní důkazy podporující pravdivost výpovědi mého syna, Petra Brůčka. Vrchní soud se tímto vůbec nezabýval, jako by vůbec nebyly řečeny. Pro nás zúčastněné naprostá bezmoc. Stáli jsme tam, celá rodina, se zoufalým pocitem, že jsme účastníci špatného filmu!
Vrchní soud rozhodoval a opět odsoudil dva nevinné evidentně dle původní, nesprávné protokolace, nepřipustil jakékoli pochybení soudu 1. stupně. Pro nás zúčastněné je toto naprosto absurdní a není pro nás možné s touto neobjektivitou, podjatostí, lidským nezájmem ze strany soudu se smířit.
Žádáme jediné, spravedlnost a rozkrytí pravdy, protože nikdo si nezaslouží trpět a být odsouzen za čin, kterého se nedopustil, jen na základě nepravdivé, nevěrohodné výpovědi jediného člověka, bez důkazů, neprovedených a nedostatečných šetření. Toto je skutečná práce elitní policie?
Pro nás je tato zkušenost alarmující, zejména proto, když Vrchnímu soudu byla předložena informace, že Andres je obviněným i zároveň klíčovým svědkem v další kauze. Je důvodem, proč se tím nechtějí zabývat právě to, že by mohl být Andres znevěrohodněn? Pak by jeho spolupráci nemohli využít i v jiných kauzách, kde také obviňuje jiné lidi? A je tedy jednodušší obětovat celý život dvou mladých lidí, kteří z přátelství, v dobrém úmyslu chtěli jen pomoci s vycestováním? Že by se to do scénáře a opět zdárně úspěšného uzavření případu ze strany elitní policie nehodilo?
Vzít právo nevinným na plnohodnotný, svobodný život, zničit celé jejich rodiny?
Celé toto bereme jako obrovskou zkušenost v životě, stále věříme ve spravedlnost a dobro, jinak by náš život zde a v této době, neměl smysl.
Již nám nezbývá mnoho možností. Pevně jsme věřili v odvolací soud. Nevzdáváme se a podáváme dovolání k Nejvyššímu soudu. Je pro nás nemyslitelné, abychom přestali věřit ve spravedlnost , pravda se musí ukázat.
Děkuji Vám, za čas, který věnujete těmto textu.
Olga Brůčková
Média zveřejnila tuto kauzu ZDE.