OBĚTI ČESKÉ JUSTICEČíselná pečeť na vaku

1. Tak ta je tak maximálně pro srandu králíkům. Jestli si někdo myslí, že když své osobní věci odevzdá do eskortního vaku, tak mu do vaku nikdo nemůže vlézt do doby, než si zase z vaku věci vezme po přijetí do nové věznice, tak se šeredně mýlí!!! Při podepisování papíru se seznamem věcí je napsáno i číslo pečeti, které se na vak dává. To je sice pěkné, ale člověk se ani nemůže podívat a zkontrolovat, zda skutečně pečeť s daným číslem je dána na ten Váš vak. Protože jakmile to podepíšete, tak Vám říkají „Běžte a další!“. Oni tam sice před Vámi tu pečeť dají, ale zda číslo pečeti odpovídá číslu na papíře, který jste podepsali, nevidíte. Předtím, než mi do müsli dali uspávací látku, jsem to neřešil a bylo mi to jedno. Asi jako každému tady. Koho by taky napadlo, že s tím dělají nějaké machinace! Po tom, co jsem napsal papír o tom, že mě chtěli uspat a že jsem vzal jeden prášek profesionálnímu vězni, který bral, aby neusnul, po tom, co snědl moje jídlo jako důkaz, že je v pořádku. Mě bylo jasné, že ho budou hledat. Protože je to důkaz, že mě skutečně chtěli uspat. Tento prášek brali, aby po snědení mého jídla neusnuli. Tím, že mě nechávali déle na vycházce, bylo jasné, že mi prohledávají celu, aby ho našli. Vím to hlavně proto, že jsem na zem rozsypal sůl, a když jsem přišel zpátky, byly tam vidět stopy bot. A tak mi bylo jasné, že když ho nenašli, tak mi budou zase chtít vlézt do vaku, až pojedu k soudu do Prahy. Takže jako vždy jsme sepsali seznam s vězněm, co pracuje ve skladu a když po mě chtěl, abych podepsal seznam věcí s číselnou pečení, která se bude na vak dávat mu říkám, že ji chci vidět a zkontrolovat, zda skutečně je na vaku. On se zarazil a podíval se na velitele. Velitel s mírným zaváháním říká: „No, teď tam ještě není tahle pečeť, teď je tam zatím dočasná pečeť, protože zítra tam budeš ještě dávat televizi a holicí strojek, co sis nechal do zítra na cele. S tamtou pečetí zítra pojedeš.“ Už mě bylo jasné, že ze mne dělají blbce, a tak říkám: „Dobře, a kde v tom papíře je ta dočasná pečeť napsaná?“ Na to velitel říká: „No ta se nikam nepíše, na to hned reagoval další velitel a říká: „Buď vůbec rád, že tady nějaké pečetě dáváme, v Brně je třeba vůbec nedávají.“ To už jsem se jen usmíval, bylo to vážně komické, jak se mne snažili přesvědčit, že takhle se to dělá. Na to hned reagoval už v pořadí třetí velitel a říká: „Tak my ti to číslo té dočasné pečeti napíšeme na papírek a ten si vezmeš, aby sis pak mohl zkontrolovat, že tam ta dočasná pečeť je, až jí budeme sundávat a dávat tam tu televizi a holicí strojek.“

Mě bylo úplně jasné, že to pak zase nějak udělají, abych tu dočasnou pečeť na vaku neviděl, ale souhlasil jsem, protože jsem chtěl ten papírek předat advokátovi jako důkaz, že dělají podvody s pečetěmi. Ten prášek tam stejně nebyl, a tak mi dali ten papírek s číslem dočasné pečeti, který odpovídal číslu pečeti na vaku. A já odešel. Druhý den jsem přinesl televizi, holicí strojek a papírek s číslem dočasné pečeti. Než jsem stačil cokoli říci, tak další vězeň, co pracuje ve skladu (Vietnamec), nějakou pečeť z mého vaku strhnul a hodil ji do koše pod stolem. To jsem se naštval a říkám mu: “Proč jsi to udělal, já jsem si chtěl zkontrolovat číslo na pečeti s papírkem, který jste mi včera dali. Takhle to bylo domluvené. On hned sáhnul někam pod stůl a podal mi „jako“ z koše tu dočasnou pečeť. Reaguji: „To ti mám věřit, že si teď sáhnul do koše, kam házíš všechny pečetě, co strhneš a hned vyndáš tu moji, aniž bys ji chvilku hledal?“ On ztuhnul a podíval se na velitele a ten říká: „Je to ona, tak nezdržuj!“ Pak do toho papíru, kde už byla napsána ta pečeť, která byla na cestu, dopsal TV a holicí strojek. Správně by se ta pečeť měla strhnout a udělat nový papír. Ta dočasná pečeť není nikde napsaná. Když jsem odcházel, tak jsem se podíval na toho prvního vězně, který se mnou dělal seznam věcí den předem a ten dělal, že mne nevidí. Papírek s dočasným číslem pečeti, a i papír se seznamem vaku a oficiální pečetí jsem předal advokátovi. Na seznamu jsou jasně vidět dva druhy písma. První druh písma patří prvnímu vězni z předchozího dne a druhý druh písma patří druhému vězni ze dne druhého. Podepisoval ho první vězeň z předchozího dne. Když jsem se vrátil od soudu zpátky do Litoměřic, tak jsem si ukládal oblek od soudu do skladu, a ten vězeň mi ukazuje číslo pečeti, které dává na vak a říká: „Vidíš, tady souhlasí s tím, co je na papíře v seznamu.“ Na to já se začnu smát a říkám: „Teď už je mi to jedno, já to chtěl zkontrolovat předtím, protože mi bylo jasné, že mi chtějí vlézt do vaku, aby mohli najít ten prášek. Ale stejně jim to bylo k ničemu, protože ten prášek nenašli, viď?“ A on se podřekl a říká: „No, nenašli.“ Jakmile to dořekl, tak ztuhnul a podíval se na velitele. Ten se začal smát, jako že to je sranda a nějaký civilní zaměstnanec říká: „No, víte, jak to tady s těma pečetěmi máme,“ smál se u toho a snažil se to nějak zamluvit. Já jsem se už jen smál, vzal jsem si věci a šel jsem na celu. To dokazuje, že ten prášek skutečně hledali a že ten prášek je to, co si myslím. Je to nějaký prášek, co snižuje účinky uspávacího prášku. Důležitý důkaz!!!

To je prostě neskutečné, co zde člověk zažívá, nejenže ho tady zavřou jako zvíře, ale ještě mu dělají naschvály a ze života peklo. Maťo mi v eskortě říkal, že ho na Borech dali na 6 měsíců na samotku a policie za ním jezdila mu říkat, že jeho čerstvě narozené dítě uvidí až u maturity!!! Já bych to tady nazval takovou moderní inkvizicí. Už člověka nemučí fyzicky, ale psychicky: „Přiznej se, i když jsi nevinný a my toho necháme,“ zní jejích heslo!!! Když nad tím tak přemýšlím, tak tady z člověka udělají buď úplných psychopata, který bude házet vzteky věcmi po cele a rozbíjet okna, což už jsem tady slyšel z vedlejších cel, anebo úplného buddhistu, který místo vzteku medituje. Ale buddhistou se tady stane maximálně 5 % lidí. Je to tady prostě šílené!!! Kdo to nezažije, neuvěří!!! Teď zas nechávají na samotce mě. Jsem na samotce už 5 měsíců, od návratu od soudu v Praze.

2. Dne 22. 2. 2017 jsem byl odveden do místnosti na odevzdání věcí do eskortního vaku. Zde už na mě čekali tři vězni a dva velitelé. Vězeň, který se mi před tím prořekl s práškem, jak jsem již psal výše, se začal sám od sebe obhajovat, že to s tím práškem nebylo tak, jak si myslím. Jak jsem již psal, člověk, který nemá čisté svědomí, se sám od sebe začne obhajovat. Stejně tak se obhajoval i elitní policista Husák, jak jsem psal v „Nahlížení do spisu“. A hlavně, s tím práškem se to stalo už před 5 měsíci, tak pokud to nic neznamenalo, tak mu to nebude tak dlouho ležet v hlavě. Já jsem ho při jeho obhajobě přerušil a říkám mu: „ Raději buď už ticho nebo mě akorát vytočíš, nesnáším, když ze mě někdo dělá hlupáka .“ Velitel, který byl přítomen, situaci uklidňoval a říká: „ Tak snad jsme tu kvůli něčemu jinému, ne?“ Ukončil jsem to tím, že tomu vězni říkám: „ Prostě ses minule prořekl, teď už s to neokecáš.“ Neměl k tomu co říci a tak mlčel.

Prohlídka věcí proběhla v rekordním čase. Věci mi vůbec nekontrolovali. Bylo vidět, že mě chtějí, jak se říká, zamotat a rychle se mě zbavit. Při rekordní prohlídce se mě ten vězeň ptal, co tam mám, ať mu to sám nadiktuji. Nadiktoval jsem mu, na co jsem si vzpomněl s tím, že TV a holicí strojek mám ještě na cele a přinesu ho zítra, jako vždy. On to vše sepsal bez TV a holicího strojku a říká: „ No, nebudu tě nutit to podepisovat, když to podepisovat nikdy nechceš.“ To není pravda, vždy jsem seznam věcí v eskortním vaku podepsal, jen jsem si vždy zkontroloval jeho obsah a stránky, které se propisují pod originálem. A on dál pokračuje: „ Tady na tom seznamu je napsaná pečeť se kterou zítra pojedeš a teď zase dáme dočasnou pečeť jako minule.“ Snažil se mě přesvědčit, že je to takto zcela běžné. Jak jsem již uvedl výše, takhle to tu rozhodně nefunguje a před tím, jsem to nikdy tak nedělal. Bylo mi jasné, že mi lžou, aby mi mohli vlézt do vaku a pokračovat v hledání toho prášku. Začal jsem se usmívat a říkám: „ A kde je ta dočasná pečeť napsaná?“ V seznamu bylo totiž jen jedno číslo pečetí a to číslo 303812.

Ale vězeň s mojí otázkou počítal a říká: „ No, ta je zapsaná tady na tomto papíře, tak ji podepiš.“ Na tom papíře byl nějaký seznam s více pečetěmi a mě bylo přiděleno číslo 2xy-797 ( znaky xy byly číslice, které si již dnes nepamatuji). Ale zapamatoval jsem si hlavně to 797, protože po mé minulé zkušenosti, kterou popisuji výše, jsem to řešil s advokátem, poradil mi, ať si zapamatuji hlavně ta poslední čísla, že ta jsou nejdůležitější, soustředil jsem se proto na poslední tři číslice. Z důvodu, že jsou hovory s advokátem odposlouchávány , tak s tím počítali a byli na to připraveni, jak později napíši.. To už jsem se jen usmíval, v duchu jsem si říkal, tak jim udělám radost a podepíšu to, stejně ten prášek tam není a tak jsem ten papír s dočasnou pečetí podepsal. Když jsem chtěl odejít, všimnul jsem si, že jsem do vaku zapomněl dát krabici s oblekem k soudu a říkám: „ Tak mi tu pečeť sundejte, ať tam mohu ještě dát ten oblek.“, ihned zareagovali tím, že ne, že ji sundávat nebudou. Bylo vidět, že ji tam chtějí nechat za každou cenu. Nakonec říkají: „ Tak ty obleky dáme do druhého vaku.“ Já souhlasil. Na druhý vak se nasadila nějaká pečeť, která se už ale nikam nezapisovala, takže nevím, jaké to bylo číslo.

 Když mě odváděli od těch tří vězňů, co tam pracují, říkám: „ Že to máte kluci zapotřebí tady s nimi spolupracovat.“ Oni se jen dívali a já byl veden na celu. Oficiální seznam s pečetí jsem nepodpisoval, podepsal jsem jen tu dočasnou 2xy-797 (abych si číslo správně zapamatoval soustředil jsem se na poslední tři číslice). No jo, ale pak mi na cele došlo, že jim tak úplně nešlo jen o to, aby mi vlezli do vaku a hledali prášek, který hledají od doby, co jsem ho vzal profesionálnímu vězni Kokoučovi, ale spíše o to, aby měli důkaz, že nějaká dočasná pečeť existuje a hlavně existovala. Protože série xy koresponduje s dobou kdy jsem odjížděl k soudu 1. stupně a kterou popisuji výše. Takže jsem jim dal nevědomky důkaz, který by použili, až bych můj deník zveřejnil. Protože výše uvádím, že žádná dočasná pečeť zapsána nikdy nikam nebyla. Chtěli tento podepsaný papír s dočasnou pečetí 2xy-797 pak vytáhnout a říci: „Podívejte, zde je podepsána dočasná pečeť, o které on píše, že nebyla nikde zapsána.“ Tím mě znevěrohodnit a podkopat celý „Můj deník 1“ a „Můj deník 2“. Musím uznat, že to byl dobrý plán. Naštěstí večer dorazil můj advokát a já mu celou situaci převyprávěl. Domluvili jsme se, že až druhý den budu odjíždět eskortou a podepisovat seznam věcí v eskortním vaku na ten seznam napíšu „Tento seznam se sepisoval 22.2.2017, ale podepsal jsem ho až 23.2. 2017.“ Bylo mi namluveno, že tam byla dočasná pečeť zase. Více napíši v „ Mém deníku“.

Jak jsem několikrát uváděl, rozhovory s advokátem jsou odposlouchávány, tak se opět na toto připravili. Druhý den ráno, 23.2. 2017, mě odvedli zase do místnosti na odevzdání věcí do eskortních vaků. Já si s sebou přinesl TV a holicí strojek a chtěl ho dát do vaku. V místnosti byli opět ty tři stejní vězni jako včera a dva velitelé byli jiní než včera. Ten vězeň mi přinesl vak s dočasnou pečetí, kterou jsem podepisoval, ale na ní bylo číslo 303797 namísto 2xy-797. Bylo mě to divné, protože jsem si pamatoval předčíslí 2yx a také jsem jim to sdělil. Ujišťovali mě, že to tak není a pečeť je stejná jako včera. Oni mě totiž den před tím na kousek papíru napsali číslo 303797 a doufali, že si toho předčíslí nevšimnu. Myslím, že to číslo řekli i nahlas, aby bylo slyšet na případné nahrávce. Ale nejsem si s tím zcela jistý. Já jsem ten papírek zmačkal a zahodil, nevěnoval jsem tomu ani moc pozornost. Vše mi došlo až zpětně a tak jsem to moc neřešil. Pak mi přinesli druhý vak s dočasnou pečetí, která se nikam nezapisovala a já ji nepodepsal, ani to po mě nechtěli. Říkám jim: „ A tahle pečeť je napsána kde?“, i na tohle byli připraveni, ukázali papír, kde byla vytištěna dočasná pečeť s číslem 303797 a nějaká pečeť, která byla dopsána propiskou za předchozí číslo pečeti, kterou jsem uvedl tak, že vyčnívala z řady ostatních pečetí. Číslo pečeti jsem neznal, tak jsem to dále neřešil. Později mi došlo, že na tom papíře chyběl i můj podpis. A také ten papír vypadal i jinak než ten ze dne před tím, který jsem podepisoval. Takže je zcela evidentní, že ho zaměnili a druhé číslo pečeti tam rukou dopsali, aby vše vypadalo v pořádku. Vak s číslem 303797 zůstal zapečetěn, takže z dočasné pečeti se stala oficiální pečeť na cestu, z druhého vaku byla pečeť strhnuta a já do něho přidal TV a holicí strojek. Do vaku jsem předtím dával krabici s oblekem k soudu. Na ten vak byla dána pečeť s číslem 303812. Toto číslo pečeti bylo napsáno v seznamu věcí, který se dělal 22.2.2017. Na papír se seznamem věcí byla za číslo pečeti 303812 dopsána pečeť s číslem 303797 a vězeň, který se prořekl s práškem, tento seznam rozebral a podal mi do ruky jednu z kopií, aniž bych seznam podepsal. A už se se mnou loučil a velitel mě chtěl odvést s vaky pryč. Já je zarazil a říkám: „ Vždyť jsem to nepodepsal.“, vězeň reagoval: „Já myslel, že to nechceš podepsat, že to nikdy nepodepisuješ.“ Opět ta samá věta, jako den před tím. Reaguji: „ Já to podepíšu, tak ten seznam zase slož.“ Vězeň neochotně seznam věcí zase složil dohromady a já na něj napsal větu, na které jsme se domluvili s advokátem. Všimnul jsem si, jak to bylo ve spěchu, aby se mne co nejdříve zbavili, že tam zapomněl dopsat TV a holicí strojek, tak jsem seznam nepodepsal, protože s jeho obsahem nesouhlasím. Ale to jsem jim nahlas neříkal, vzal si jednu z kopií a s vaky odešel. To, že se mi podařilo na vak napsat větu, na které jsme se domluvili s advokátem, jim udělalo čáru přes rozpočet a opět na to reagovali. Na Pankráci, kam mne dovezli, nahnali všechny vězně z eskorty jak obviněné na vazby tak i odsouzené, do jedné velké cely naproti kanceláři, kde se otevírali eskortní vaky. Správně by se odsouzení a vazba měli držet od sebe, ale možná to takto na Pankráci funguje. Nevím, jsem zde poprvé. Ale tady ve vězení žádná pravidla neexistují a oni si dělají, co se jim zlíbí. Tady to je jako stát ve státě. Bylo to neskutečně dlouhé čekání, já přišel na řadu až jako poslední kolem 17 hodiny odpoledne. Byl jsem už hodně unavený a přesně o to jim šlo. Potřebovali mě zase zamotat a bylo důležité snížit moji pozornost. Protože věděli, že na to co podepisuji si dávám pozor. Když jsem přišel konečně na řadu, tak mě odvedli naproti do té kanceláře, kde na mě čekal 1 vězeň, 1 velitel a jeden chlap v civilu. Vězeň otevřel vaky a dal přede mne papír se seznamem věcí a na kraji vertikálně vpravo bylo napsáno 22.2. 2017 a další 3 - 4 slova, ale ty jsem moc nezaregistroval, protože na mě všichni začali na střídačku mluvit. Potřebovali odvést moji pozornost od tohoto papíru, abych ho podepsal. Velitel se mě ptal, zda jsem nekuřák i když to moc dobře věděl, protože to mám napsané na občance (karta s fotografií, osobními údaji a čísla cel, na kterých jste byl). Chlap v civilu se mnou řešil TV a do toho mi vězeň říká: „ Tady to podepiš, tady je dnešní datum. Tady máš tužku, podepiš.“ Musím říci, že mě zase dostali a já jim na to zase skočil a papír podepsal. V té chvíli mi nedošlo, že je 23.2. 2017. Tím jsem jim dal důkaz, že seznam pod dočasnou pečetí byl sepsán 22.2.2017 a byl mnou podepsán. Tím by zcela zase podkopali moji důvěryhodnost. Tento papír by vytáhli až bych vše zveřejnil a řekli by: „ Podívejte, zde je ten seznam věcí sepsaný na dočasnou pečeť 303797 a tady je jeho podpis. Tím by ze mě udělali lháře a podkopali tak celý můj deník. Když jsem papír podepsal, vězeň pokračoval: „ Tak a tady už to znáš, to je ten papír, který podepisuješ vždy.“ To je papír, který potvrzuje, že ve vaku mám všechny věci, které do něho byly vloženy. Když mě odvedli do jiné místnosti, tak se mi na tom prvním papíře něco nezdálo a vrátil jsem se zpět do předchozí místnosti a chtěl ho vidět. Vězeň mi ukázal ten papír, který se podepisuje vždy a jak jsem byl již unavený, tak mi to nedošlo. Je možné, že mi něco uniklo, ale myslím si, že jsem napsal vše. Možná, až to zveřejním, tak opět něco vymyslí, aby to vyvrátili. Vše ukáže čas. Myslel jsem si, že když si na to budu dávat pozor, nic podstrčeného nepodepíši, ale mají to tak naučené, že i člověk, který si to hlídá, jim na to skočí.

Teď mě nutí k nějakým dalším podpisům, ale já nic nepodepisuji a slušně říkám, že vše, co je potřeba podepsat, podepíši s advokátem, ale oni mi to vždy k advokátovi nedají, prý je to interní záležitost. Dokonce mi bylo na Pankráci dne 1. 3. 2017 vyhrožováno, že pokud nepodepíšu nějaký dotazník a jiné papíry, tak mi nebude umožněno zavolat advokátovi a ani nebudu mít žádné návštěvy. Když jsem chtěl vidět dotazník, tak mi ho nějaká žena v civilu podala a řekla, ať alespoň podepíšu nějaký papír, že jsem nekuřák. Já odmítl a ona mi dotazník vytrhla z ruky a řekla, že buď podepíši všechno, nebo nic. Já řekl, že v tom případě nepodepíši nic. Na to ona řekla, že budu mít problémy, prý napíše, že nespolupracuji a že jí to velitel dosvědčí. Velitel na důkaz svědectví pokývl hlavou. Já řekl: „ Řekl jsem Vám to slušně a sdělil jsem Vám i důvod, tak dělejte, co musíte.“

Potom, co jsem se na cele vztekal a řekl, že tuhle situaci celou popíšu a vložím do spisu, tak asi za 3 hodiny si ta žena s nějakým velitelem stoupla před moji celu a schválně nahlas řekla, no tohodle nechci, ten je zlej a nechce mi nic podepsat. Chci toho druhého, pana Buchela. Načež s tím velitelem šli dát dotazník Maťovi, který jim ho vyplnil. Tím se mě snažili přesvědčit, že o nic špatného nešlo a žádný papír mi podstrčit nechtěli.  Abych nic nepsal a nevkládal do spisu. Ale já tyto triky, jak mě o něčem přesvědčit znám již z Litoměřic. Podrobně věc popisuji v kapitole „Dopis advokátovi“

Prostě teď ví, že mám na ně důkazy, že dělají machinace s číselnými pečetěmi a snaží se mi podstrčit dočasné pečetě, které by vyvrátily Můj deník. Když mi můj advokát na moji žádost přinesl čísla pečetí z období, když jsem jel na Soud 1. stupně tak tato čísla byla – dočasná pečeť: 295194 a číslo na oficiálním seznamu bylo : 295216. Takže mé podezření, že se snažili získat důkaz, že dočasná pečeť je z období, kdy jsem jel na Soud 1. Stupně, se potvrdilo!