Rád bych vás seznámil se svým případem, který se i přes naprostou absenci respektu soudců k právu a spravedlnosti ještě víc vymyká běžným porušením zákonů a je hrůzným příkladem zvůle a trestné činnosti soudce JUDr. Kamila Kydalky.  Když každý píše a uvádí, že byl nespravedlivě odsouzen, pak mohu jednoznačně prohlásit, že podvod, který mi byl dáván za vinu, byl spáchán na mně a za úplatky se na něm podílela zločinecká policejně-soudní mafie.

Kdysi v 90. letech jsem nakoupil akcie investičního fondu Consus (nebyl jsem privatizátor ani zakladatel fondu). Stal jsem se největším akcionářem. Fond nevedl účetnictví a jeho rozkrádač V. Š. (měl známé prezidenta Zemana, Šloufa a byl sponzorem ČSSD z peněz fondu) vypracoval plán, jak můj majetek ve fondu rozkrást. Bohužel jsem uzavřel kupní smlouvu na odkup akcií a za tuto smlouvu zaplatil.

Když mne vzali do vazby, považoval jsem jako mnozí postižení, celou věc za omyl, který se vysvětlí. Vysvětloval se tři roky mojí vazby – nejdelší doby, jakou vůbec mohli ze zákona připustit. Mezitím zmizela kupní smlouva, objevily se falsifikáty a najednou mi začali tvrdit, že jsem si nic nekoupil a nic nezaplatil. Navrhoval jsem svědky, důkazy, ale především soudce Kydalka dělal vše, aby se na pravdu nepřišlo. Svědky zamítal, důkazy neprováděl, mařil šetření. Přesto jsem dokázal svoji pravdu a mám jednoznačné důkazy, kupní smlouvy a doklady ověřené znaleckými posudky. To však nemůže změnit rozhodnutí soudce, protože odsuzování nevinných je jeho prioritou.

Postupně bych chtěl ukázat, jak tyto uplacené politické procesy probíhají. Soudci vědí, že za nimi stojí politici a nedodržují žádné zákony. Peníze, které jsem za akcie zaplatil, totiž skončily v kapsách hamižných politiků a část z nich si ponechal i předseda fondu jistý V. Š. To on sám falšoval různé doklady, aby se na jeho trestnou činnost nepřišlo. U soudu se chlubil, že ho moje odsouzení stálo 10 milionů. Ale doklady se našly, jen se jaksi nehodily soudci JUDR. Kamilu Kydalkovi do „krámu“, tak je různě bagatelizoval nebo neprováděl a proces vedl tak, aby mi dal najevo, že nemám žádnou šanci. A měl pravdu…

Otevření dopisu mojí advokátce

V řízení, které vedl nezapomenutelným způsobem před soudem JUDr. Kamil Kydalka (dnes několikrát trestaný kárným senátem), jsem měl advokáta ex-offo JUDr. Víta Širokého a  Mgr. Ivanu Lehárovou. Ve vazbě jsem byl z důvodu údajného útěku a navíc mi při prvním jednání soudce Kydalka vazbu „vylepšil“ o ovlivňování svědků. Veškerá korespondence tedy putovala přes něj. Dopis advokátovi nesmí soudce otevřít ani číst.

Při jednom jednání se mne soudce Kamil Kydalka zeptal, zda jsem poslal dopis advokátce (zapsané v advokátní komoře) Mgr. Lehárové. To jsem potvrdil a soudce prohlásil, že není mojí advokátkou. S tím nesouhlasil JUDr. Vít Široký s tím, že ho zastupuje. Také já jsem oponoval, že si mohu zvolit jakéhokoliv advokáta. Nicméně na toto soudce nedbal, dopis otevřel a veřejně přečetl.

Jedná se o hrubé porušení zákona a soudce měl být potrestán a navíc neměl dál právo mne soudit. V dopise byly pouze instrukce, jak se zeptat pracovníků mojí firmy, co dělají a pozdravy rodině. V dopise nebyly žádné okolnosti případu, ani nic, co by mi mohlo uškodit, což soudce předpokládal. Nikdy se žádný soud ani odvolací, ani dovolací Nejvyšší soud, ani Ústavní soud nezabýval tímto porušením, vždy dělali, že se nic nestalo a trvali na „objektivitě“ soudce Kydalky.

Otevření dopisu advokátovi by v demokratických zemích znamenalo, že soudce by nemohl tento případ dál rozhodovat a zároveň by byl kárně postižen. V České republice dělaly soudy, že se vlastně nic nestalo.

Na věci je tragikomické další pokračování této zběsilé soudní akce. JUDr. Kamil Kydalka nejen, že se neomluvil, ani nenapravil svoji chybu, ale napsal do věznice, aby zajistili přítomnost příslušníka vězeňské služby při mých rozhovorech a poradách s advokátkou. Toto samozřejmě platilo v komunizmu, ale v žádné demokratické zemi nesmí nikdo být přítomen poradě s advokátem.

Vězeňská služba při příchodu Mgr. Lehárové do věznice skutečně přišla do místnosti a vedoucí vazby mi tehdy řekl, že nemohou být přítomni mému jednání s advokátkou. Že nezákonný příkaz soudce nebudou plnit, neboť ani soudce nemůže porušovat zákon. Jen mne upozornili, abych projednával případ a nikoliv jiné záležitosti a s tím se vzdálili…

Příště o tom, jak soudce JUDr. Kamil Kydalka nepovolil poradu s obhájcem a jak došlo k záhadnému zfalšování protokolu.         

Consus, který financoval kampaně ČSSD a kde zmizelo asi 70 milionů, musel nějak zakrýt trestnou činnost zasloužilého prognostika V. Š. a navenek vypadat jako zákonný fond. Přestože jsem uzavřel kupní smlouvu a zaplatil za akcie, nakonec se machinacemi a falšováním listin ze strany předsedy fondu podařilo vytvořit jakousi kostrbatou obžalobu na mne, ač jsem vše vypořádal a neměl žádné závazky.

Na některých soudcích je patrné, že neznají nic jiného, než odsouzení. Když soudce JUDr. Kamil Kydalka soudil na Praze 6 a později přešel na Městský soud, chlubil se, že nikdy nikoho nezprostil obžaloby (rozuměj – každého odsoudil). Tato památná věta symbolizuje úroveň českého soudnictví, které si na spravedlnost jen hraje, ale ve skutečnosti je prodlouženou rukou policie. Proto soudci porušují veškeré zákony a vědí, že se jim nic nemůže stát.

Po prohlídce prostor mojí firmy (o které bude další díl – tam dokonce došlo k maření výkonu úředního rozhodnutí) si soudce JUDr. Kydalka odnesl listiny a předložil je obhajobě až v den jednání. Nebyl čas se s nimi seznámit, a protože jsem byl stále ve vazbě, abych se nemohl bránit, požádal jsem tedy předsedu senátu JUDr. Kamila Kydalku, aby mi umožnil krátkou poradu s obhájcem. Soudce se ne mne obořil, ať neruším jednání a pokud něco chci, ať předložím návrh.

„Žádám tedy, aby mi byla povolena porada s obhájcem“ pronesl jsem.

„Žádosti se nevyhovuje.“ odvětil okamžitě soudce a chtěl pokračovat.

V té chvíli se zvedl můj obhájce JUDr. Vít Široký a protestoval.

„Pan předsedo, klient má ze zákona právo se poradit s obhájcem.“

„Nerušte jednání“ pronesl soudce „máte nějaký návrh?“

„Ano, mám. Žádám, aby byla mému klientovi povolena porada s obhájcem…“

Soudce se usmál:

„Žádosti se nevyhovuje.“

„Ale pane předsedo, žádosti nemůžete nevyhovět. Je to jedno ze základních práv obhajoby radit se s obhájcem.“

„Pokud budete rušit, bude to mít pro Vás následky.“ zařval soudce na advokáta.

„No, ale pane předsedo, jak mohu vykonávat obhajobu…“

„Mlčte nebo Vás dám na kárné řízení…“

V tu chvíli se zvedla státní zástupkyně a polohlasně pronesla“ Pane předsedo, vždyť mají právo…“

„Máte nějaký návrh?“ uhodil na ní předseda senátu.

„Ne, nemám…“ a sedla si.

V tu chvíli se můj obhájce zvedl a odešel z jednání. Jak jsem později zjistil, odešel za předsedou soudu, kde žádal, aby byl předseda senátu poučen, že nemá právo poradu nepovolit. Nicméně předseda soudu trval na tom, že jednání bude pokračovat a stěžovat si můžeme později.

Do protokolu tedy soudce JUDr. Kamil Kydlka napsal: „Žádosti o povolení porady s obhájcem se nevyhovuje.“

A pokračoval v jednání o listinách, které jsem neznal a které, jak se později prokázalo, byly falzifikáty zfalšované předsedou fondu V. Š. Bylo jasné, že nám je nemůže ukázat, abychom se nemohli bránit.

Na mého obhájce dal soudce návrh na vyloučení z advokacie, což Česká advokátní komora zamítla s tím, že je povinností advokáta hájit práva klienta.

---

Uplynula nějaká doba, soudce mne odsoudil za něco, co věděl, že jsem prokazatelně nespáchal a my podali odvolání. V něm jsme mimo jiné uvedli, že nepovolil poradu s obhájcem, což je velmi závažné provinění.

Vrchní soud rozsudek zrušil pro jiné množství vad, ale napsal, že pokud se jedná o nepovolení porady, z protokolu nic takového nevyplývá. Advokát tedy šel do spisu a přinesl protokol. V něm „kdosi“ vymazal ne- ve slově nepovoluje, takže věta najednou zněla: “Žádosti o povolení porady s obhájcem se vyhovuje.“ Ono ne  bylo vymazáno bělobou. Když jsme toto soudci JUDr. Kamilovi Kydalkovi sdělili na dalším jednání, prohlásil, že se zapisovatelka asi spletla. Na návrh, aby byla vyslechnuta, tento návrh jako obvykle zamítl.

Tehdy bohužel nebyly zvukové záznamy, ale na jednání nás bylo dostatek svědků. Přesto se „někdo“ neštítil falšovat protokol, aby se věc nevrátila zpět. Pokud uplatníme postup cui bono – tedy v čí prospěch ono vymazání a nevyslechnutí zapisovatelky bylo, je věc jasná…

Příště o tom, jak soudce zmařil prohlídku prostor, porušil vlastní usnesení a rozhlašoval, že jsem ruská mafie (moje obchody v Rusku)…  

Consus byl politický fond, který měl financovat ČSSD a já se bohužel dostal do jeho osidel tím, že jsem naivně nakoupil jeho akcie. Ale od toho byly zaplaceny orgány činné v trestním řízení, aby vykonstruovaly kauzu, mne zavřely a nemohlo se zjistit, kam peníze zmizely…

Policie přistupovala k vyšetřování údajného „podvodu“ spočívajícího v ochraně mého vlastního majetku a koupě akcií včetně zaplacení velice zvláštně. Až později se u soudu pochlubil známý sponzor ČSSD, samozvaný předseda fondu a prognostik V.Š, že ho toto odsouzení stálo 10 milionů. Kde ty peníze vzal, bylo zřejmé. Obdržel je přes makléře naší firmy a se mnou podepsal kupní smlouvu.

Takže Policie mne tedy obvinila, že jsem vyvedl akcie z fondu Consus, ty jsem prodal a peníze si ponechal. Pokud tedy pomineme, že jsem byl největší akcionář, marně jsem se dožadoval svolání valné hromady a o žádném vyvedení akcií jsme nikdy nerozhodoval, neboť jsem nikdy nebyl členem představenstva fondu Consus, musím konstatovat, že policie se o důkazy nestarala. bylo rozhodnuto předem.

Na moji námitku u výslechu, že jsem akcie koupil na základě smlouvy a za akcie zaplatil kupní cenu (navíc na nich dokonce prodělal), policie konstatovala, že ji to nezajímá. Vím, že měli nařízeno za každou cenu nedovolit, aby se zjistilo, že peníze byly poskytnuty na kampaň ČSSD a že si je ponechal pan V.Š.

Policie tedy odmítla zajistit jakékoliv materiály o řádném obchodu a jeho vypořádání. Byla za to zaplacená, takže (ne)konala. Tyto příběhy, kdy policie vytvoří smyšlené obvinění a maří vyšetřování, se nyní stávají velice častou zbraní politiků nebo vlivných osob proti osobám nežádoucím.

Navrhl jsem, aby byl otevřen trezor v kanceláři a doklady o zaplacení byly policejně zajištěny. Což jsem zřejmě neměl dělat, protože tehdy si policie a pan V.Š. dali dohromady, kde jsou doklady, které je ohrožují.

Teprve po půl roce, když mne obžaloba dostala před soud, jsme s advokátem prosadili, že bude provedena prohlídky prostor, kde byl trezor s dokumenty. Ovšem prohlídka proběhla naprosto šíleným způsobem, který zmařil možnost zjistit, že se s dokumenty manipulovalo.

Soudce JUDr. Kamil Kydalka sám nařídil prohlídku prostor kanceláří a nařídil provést pachové a daktyloskopické zkoušky. Takto se běžně postupuje. Ale na prohlídku si nevzal místěn příslušnou polici, ale svoje známé z Prahy 6, kde předtím soudil… Když se dostavil do kanceláří, odvolal všechny zkoušky, nechal vyndat dokumenty z trezoru, popadl je a zmizel s nimi na soud. Zmařil tak nejen výkon vlastního rozhodnutí, ale mohl si s nimi dělat, co chtěl. Navíc mne označoval jako ruskou mafii, což zřejmě dovodil z toho, že jsem do Ruska prodával náhradní díly!

U soudu nás do listin nenechal nahlédnout a nedovolil tehdy ani poradu s advokátem (viz předchozí část). Náhle z originálních dokladů o zaplacení a kupní smlouvy byly pouhé kopie a navíc s ofocenými stejnými podpisy! Já byl ve vazbě, takže jsem sice nemohl s dokumenty manipulovat, ale to soudci nevadilo. Ostatně bych nikdy neofocoval stejné podpisy…

Obával jsem se, že spolupráce orgánů činných v trestním řízení dokázala smazat ze světa pravé dokumenty a že se nikdy žádné nenajdou. Na základě falsifikátů mne pak soudce odsoudil.

Jenomže mne museli po 3 letech pustit z vazby na maximální délku vazby. Moji stížnost přijal dokonce i Evropský soud pro lidská práva. A tehdy jsem obdržel dokument, kde byl podpis V.Š, že převzal peníze, ale dokument byl nejprve podepsán a poté doplněn text. Byl podle svědka sice takto předán makléři, ale soud opět konstatoval, že jde o padělek. Už jsem se vzdával možnosti, že někdy nějaké pravé dokumenty naleznu a že zřejmě dokázal V.Š. všechny zlikvidovat nebo zfalšovat.

A přece se originály našly. Našla se původní smlouva a dokument, kde V.Š. nařizuje zfalšování a likvidaci pravých dokladů. Na tyto dokumenty jsem nechal udělat dva znalecké posudky. Jeden na pravost listiny, že nejde o technický padělek a jeden na pravost podpisu, že podpis V.Š. je skutečně jeho podpisem.

Oba posudky jednoznačně prokázaly, že listiny jsou pravé a řádně podepsané. Samozřejmě při obnově řízení prohlásil soudce JUDr. Kamil Kydalka, že ho to nezajímá a že je mu to jedno. Takže dnes mám ve spisu založené jednoznačné důkazy o tom, že jsem řádně uzavřel smlouvu a řádně za akcie zaplatil. Přesto soudy nemilosrdně trvají na mé vině, ačkoliv dobře vědí, že jsem žádný trestný čin nespáchal. Naopak je zde podezření, že se soudce JUDr. Kamil Kydalka dopouštěl trestné činnosti a že policie tajila nebo neprováděla důkazy. Navíc jsem požadoval vyslechnutí svědků, kteří měli potvrdit, že jsem za akcie platil, ale ti byli samozřejmě zamítáni…

Příště, jak jsem nesměl pronést závěrečnou řeč ani poslední slovo, což bylo umožněno i JUDr. Horákové v komunistickém procesu…

Politický fond Consus, který byl založen V.Š., neměl nikdy v úmyslu vyplácet akcionáře. Jednou, když jsem byl s tímto arogantním a vychloubačným partajníkem na jednání, mi řekl, že nechápe, proč akcie vykupuji a platím za ně akcionářům. On by nic takového neudělal. Fond se podle něj dal získat bez placení tím, že vyvede akcie z fondu a zajistí si u politiků beztrestnost. Jako známý Šloufa, Tesaře (gen.ředitel vytunelované IPB), Kočárníka (bývalý ministr financí) a dalších „osobností“ věděl, o čem mluví.

Také soudce JUDr. Kamil Kydalka pochopil, odkud vítr vane a že má takové zastání na vysokých politických místech, že nějaké zákony dodržovat nemusí. Vrchní soud v Praze mu rozsudky vracel, že je má předělat, ale on na to kašlal a jen k nim připisoval další nesmysly. Když například svědek potvrdil, že jsem za akcie zaplatil, podotkl, že to asi bylo za jiné, když jiný svědek potvrdil, že jsem nikdy převody akcií nedělal, dokázal z toho vyrobit, že jsem je dělal.

Při posledním rozsudku, který znovu a opakovaně vynášel, už neměl ani náladu a chuť poslouchat moji závěrečnou řeč. Podle zákona na ni právo mám a poslední slovo mi ani soud nesmí přerušit. Ale zákony soudce Kydalku nikdy moc nezajímaly, jeho osoba se považovala za víc než zákon.

Když jsem tedy vzal 150-ti stránkový rozsudek a začal jej číst a opravovat nesmysly v něm tvrzené a vědomé lži, které uvedl, přerušoval mne, že se to netýká věci. Sice jsem mu ukazoval, že čtu jeho rozsudek a vyvracím veškerá tvrzení, ale to ho nezajímalo. Nenechal mne nikdy dokončit větu, přerušoval mne v souvislostech, a když jsem přistoupil k poslednímu slovu, kde mám právo mluvit bez přerušení, znovu mne přerušil. Neměl jsem tak možnost nic říct.

Nikdy by mne nenapadlo, že dnešní justice může být mnohem horší, než justice komunistická. Soudci nějak podivným způsobem pojali spravedlnost tak, že nezávislost znamená nedodržování zákonů, že jsou nad zákony a nic pro ně neplatí. Nemohou být stíháni za trestnou činnost, nemají zodpovědnost, jsou prostě objektivní za každou cenu, i když nejsou…

Když pak vynášel soudce JUDr. Kamil Kydalka opět svůj nesmyslný a nepodložený rozsudek, protestoval jsem, takže mne musela odvézt vězeňská služba.

Rozsudek není platný, nebyly dodrženy základní zásady práva a žádné sankce vůči mně z něj tak nemohly být dovozeny. Byl jsem následně vězněn na základě neplatných a neúčinných opatření, která neměla být nikdy provedena.

Příště skutečná perla českého soudnictví – byl jsem souzen bez svého zvoleného obhájce JUDr. Vernera, nebyl ani pozván na jednání soudu, ačkoliv mne zastupoval celé přípravné řízení…

Politické fondy vznikaly v 90. letech na základě propojení politiky a rozkrádání státního majetku. Na základě tohoto podvodu důvěřiví občané vložili svoje kupony do investičních fondů a nikoliv rovnou do podniků. Takový fond pak investoval tyto body za ně. Běžný člověk se tak nikdy nestal vlastníkem ničeho jiného než příslibu investice.

Z fondu Trend nebo Mercie dokázali manažeři za jeden den zpětně uzavřenými smlouvami vyvést majetek v hodnotě miliardy. V bankách se braly úvěry za desítky miliard, které nikdy neměly být splaceny. V IPB, kde měl V.Š. a fond Consus známého ředitele T., zmizelo asi 300 miliard. Proti tomu byl fond Consus jen skromným příbuzným. Přesto se jednalo o 70 milionů, které jsem zaplatil za akcie a tyto peníze zmizely v kasách ČSSD a V. Š.

Domníval jsme se, že jednání u soudu bude rychlé a brzy budu zproštěn obžaloby, až se zjistí, že jsem se žádným způsobem neobohatil a že jsem pouze chránil svůj majetek proti rozkradení. Můj omyl byl obrovský. Soudce Kydalka na základě politické objednávky dělal všechno možné, aby mne odsoudil, vyhrožoval svědkům, překrucoval jejich výpovědi, mařil vyšetření věci a skrýval se za obvyklou formulaci, že je „nezávislý“.

Když byla podána obžaloba k soudu, dovezla mne eskorta na první jednání.

V Čechách platí, že vazba je trest. Již ve vazbě tvrdí orgány, že jste něco spáchal a soudy se snaží vás za každou cenu odsoudit, protože jim nic jiného nezbývá. Bojí se následků, kdy by byly vymáhány škody. Navíc soudce Kydalku navštívil soudce Gross z Městského soudu v Praze a požádal ho, aby mne odsoudil. Je pravdou, že ho soudce Kydalka poslal někam. Ale pochopil, jaké zájmy tady jsou, a zvolil zajímavé metody na odsouzení.

Jako v rozvojových zemích se rozhodl zbavit mne mého advokáta. Moje rodina mi advokáta JUDr. Vernera zvolila na plnou moc a tato plná moc je dodnes bez výpovědi založena ve spisu. Je dodnes platná, ale soudce dělá, že o ní neví.

Na první jednání soudu jsem byl přivezen eskortou a zjistil jsem, že u soudu není můj obhájce. Nebyl jsem tehdy zběhlý v právních záležitostech, a když se mne soud zeptal, kde mám obhájce, tak jsme nevěděl, co na to říct. Na základě toho mi soud určil obhájce ex-offo JUDr. Širokého. Ten mne hájil skvěle, dokonce málem přišel o advokátní licenci.

Nicméně soud neměl právo mi obhájce zvolit. Měl pozvat JUDr. Vernera k jednání soudu a pokud se domníval, že mne nemůže hájit (hájil mne celé přípravné řízení u policie), tak měl vydat usnesení, kterým ho měl vyloučit.

Byl jsem tak hájen nezákonným obhájcem, a jak jsem psal v předchozích dílech, celé řízení, celý proces je nevalidní. Nemá žádnou právní sílu, protože neproběhl podle práva a podle platných zákonů.

V procesu mne tedy hájil jiný než zvolený advokát, což je natolik závažné provinění, že by normálně takové řízení vůbec nemohlo proběhnout. Přesto prošly moje námitky všemi stupni soudního řízení a vždy mi bylo sděleno, že jsem se měl víc bránit a brojit. Já jako laik, který se poprvé dostal k soudu, jsem měl soudu sdělovat, že nejedná podle zákona! Navíc si V.Š. zajišťoval u dalších instancí, že nebudou zkoumat řízení. Jednal například se soudkyní Wagnerovou z Ústavního soudu, aby věc odmítli. Tato soudkyně se sice prohlásila za podjatou na základě ovlivňování svědkem, ale stejně ani Ústavní soud nedokázal odolat politickému tlaku a věc nezkoumal.

Byl jsem tak souzen bez svého obhájce, což se děje maximálně v Africe.

V příštím dílu bude popsáno, jak byla pořízena zvuková nahrávka, kde se V.Š. přiznal, že zcizil peníze fondu, ale soud to zametl jako nezajímavé…

Že má fond Consus speciální podporu policie a soudu a že se nesmí provalit, jak financoval politiky, bylo jasné. Velice chytré bylo hodit rozkradení na někoho jiného. Nejlépe na toho, kdo zaplatil a jednal podle zákona.

Naopak svědek V.Š. se netajil svými známostmi a vždy tvrdil, že umí zařídit odsouzení, zná soudce a jeho nikdo stíhat nebude. Tvrdil, že má různé materiály na vlivné osoby a nemohou si dovolit ho naštvat.

Po mém nezákonném odsouzení se často holedbal tím, jak obalamutil soudce (například na Obchodním rejstříku nechal ztratit spis Consusu, aby tam po určitou dobu nemohly být provedeny zápisy) a jak s každým zatočí. Také věděl, že dnešní prezident Zeman, tehdejší ministr financí Svoboda a paní Snopková, kteří byli členy představenstva, nedopustí, aby byl stíhán.

Přesto jsem si říkal, že evidentní a jednoznačné důkazy musejí soud přesvědčit o mojí nevině. Před několika lety jeden můj známý byl na jednání s V.Š.. A ten se mu bezostyšně chlubil, jak převzal peníze pro fond a použil je pro svoji potřebu a potřebu ČSSD.

Tento známý dokázal bleskově zapnout nahrávání (asi na mobilu) a nahrát alespoň část přiznání, kdy V.Š. tvrdí, že si peníze nechal. Přiznal se tedy k rozkradení a navíc existovala nahrávka.

Tuto nahrávku jsme nechali znalecky zkoumat a paní PhDr. Svobodová prohlásila, že hlas patří V.Š. Samozřejmě se nejedná o soudem nařízený odposlech, ale spolu s výpovědí svědka a znaleckým posudkem jde o jednoznačný důkaz.

Předložili jsme tedy posudek soudci JUDr. Kamilovi Kydalkovi. Ten samozřejmě žádný zájem na změně svého nepravdivého a smyšleného rozsudku neměl a prohlásil, že se záznamem se manipulovalo. Jak, to už raději nesdělil. Zápis je přitom kompaktní, není nijak pozměňován, jen prostě byl nahrán v okamžité situaci, ale poskytuje jednoznačnou výpověď V.Š..

Samozřejmě jsme navrhli, aby soud svědka, který záznam pořídil, vyslechl. Soud návrh zamítl, že je to naprosto zbytečné. Samozřejmě, že jednoznačný důkaz, kterým je vyvracena skutečnost, že bych se někdy obohatil, je zbytečný. Tedy pro soud, který nechce slyšet pravdu a který odsoudil nevinného. Pro člověka, který se s tímto postupem soudů nikdy nesetkal, se jedná o výsměch spravedlnosti a právu. Soudci nerozhodují objektivně, řadu skutečností si vymýšlejí, a když se prokáže, že špatně rozhodli, sami zase rozhodují o tom, zda rozhodli špatně. Museli by ctít spravedlnost, aby provedli důkazy, ale to jim nikdo nedokáže nařídit.

Takže ani svědek, který doložil, že V.Š. peníze zcizil, nebyl pro soud důležitý…

Příští díl o zamítání důkazů obhajoby – další svědek, který byl přítomen předání peněz V.Š. – nikdy nevyslechnut…

Orgány činné v trestním řízení mají za úkol případ zkoumat bez ohledu na to, zda získávají důkazy ve prospěch nebo v neprospěch obviněného nebo obžalovaného. Tato proklamace je zcela postavená na hlavu a naprosto neodpovídá praxi. Ve skutečnosti se zformuluje jakési obvinění a hledají jakékoliv konstrukce, aby bylo nějak potvrzeno.

V tomto případu, kde předseda fondu V.Š převzal peníze za akcie, bylo důležité nikdy nedopustit, aby tato skutečnost vyšla najevo. Policie smetla jakýkoliv návrh na dokazování ze stolu, například neprovedla prohlídku prostor, kde se nacházely dokumenty osvědčující moji nevinu. Tuto prohlídku po půl roce, kdy mohlo a došlo k manipulacím s dokumenty, provedl až Městský soud, který ale zničil důkazy a není jisté, že se nepodílel na jejich zfalšování.

Přesto jsem se snažil a navrhoval důkazy. Jedním z nich je dosud nevyslechnutý svědek pan O., který znal makléře naší společnosti a potvrdil, že tento měl plnou moc fondu Consus a že přebíral finanční prostředky, které jsem zaplatil.

Byl přítomen tomu, kdy makléř jezdil s finančními prostředky z Vyšehradu a na Václavském náměstí je předával V.Š..

Soud pravda nezajímala. Svědek přesně popsal předání, identifikoval osoby a dokonce mu makléř sděloval, jak V.Š. rozkrádá fond, jak se ztratilo 28.000 akcií Žďasu, jak fond podvodně získal akcii Fruty Lednice, kde si V.Š. domluvil, že rozdíl v ceně nepůjde fondu, ale jemu a další skutečnosti.

Jeden z nejdůležitějších svědků nebyl nikdy vyslechnut. Soud se opíral o falzifikáty z trezoru a když se zjistilo, že je zfalšoval V.Š., předstíral, že ho důkazy nezajímají nebo že je nepotřebuje.

Celý proces tak byl veden za porušování veškerých možných práv obžaloby a dokonce i obhájce JUDr. Široký se několikrát pokoušel jako zvolený ex-offo odstoupit, protože nemohl srovnat se svým profesním a osobním svědomím, co se u soudu dělo.

Soudní popravy mají různý charakter. Někdy soudci na oko vyhovují obžalobě, ale jejich závěry jsou často opačné. Pracují pro policii a plní jejich úkoly. A někdy jako v tomto případě, kdy mají krytá záda politiky se ani nesnaží předstírat nějakou objektivitu nebo dodržovat zákony. Odsuzují bez důkazů nebo na pochybných nepřímých výmyslech, které často formulují tak, že jim nikdo nerozumí.

Právo soudce nezajímá. Pokud před soudcem JUDR. Kydalkou stojí obžalovaný, jeho úkolem je odsoudit. Nic jiného nezná.

Příští díl o dalších 3 svědcích – advokátech, kteří potvrdili předání peněz a zaplacení za akcie…

Snaha odsoudit nevinného vedla soudce JUDr. Kamila Kydalku k vzepětí všech možných sil a prostředků. Pokud jsem se domníval, že předstupuji před nějaký nestranný soud, tak jsem se velice mýlil. Podstatou soudního řízení podobných politických objednávek je jediné – znemožnit obhajobu a dehonestovat svědky, kteří by byli jakkoliv prospěšní obžalovanému.

Navíc jsou přísedící k smíchu, přitakávají tomu, co soudce udělá a řekne. Mnozí během jednání spí a vůbec je proces nezajímá. Předseda senátu tak mohl řádit, jak chtěl. Jeho úkolem bylo zajistit, aby se nepřišlo na rozkradení peněz sponzorem ČSSD V.Š. a pro toto dělal, co mohl.

Na jednání soudu si předvolal jako svědky 3 advokáty z advokátní kanceláře JUDr. Rybář, JUDr. Štrbík a JUDr. Verner (ten mne hájil v přípravném řízení a soudce ho nikdy nepředvolal k mojí obhajobě, ani nerozhodl, že by mne nemohl hájit). Kromě JUDr. Rybáře potvrzovali oba advokáti, že byli u jednání s makléřem a že se u nich předávaly peníze za akcie z fondu Consus. JUDr. Rybář pak potvrdil, že peníze byly od našeho makléře předány nějaké osobě v jejich kanceláři, která byla menšího vzrůstu a šedých vlasů. Soudce Kydalka hned zvětřil příležitost a prohlásil, že makléř byl vyšší postavy a černovlasý.

Prohlásil jsem, že se peníze zřejmě předaly rovnou V.Š. To však soud nesměl připustit. Místo toho prohlásil, že svědci jsou nevěrohodní. Na můj návrh, aby byla k tak závažné věci provedena rekognice (určení osoby na základě poznání mezi několika osobami) a tedy zjištěno, kdo tedy peníze za fond Consus převzal, tento návrh zamítl.

Soudce Kydalka nesměl za žádnou cenu dopustit, aby se přišlo na předání peněz mezi mnou a V.Š. (zprostředkovaně makléřem) a tedy, že k žádnému „podvodu“ nemohlo dojít, protože existovala smlouva na prodej akcií a za akcie bylo zaplaceno. je dost zvláštní, že v té době se rozkrádaly banky, fondy a nikdo se ničemu nedivil. Ale tam, kde byl proveden normální obchod, najednou se soud snažil dokázat i nesmyly a porušováním zákonů vinu.

Politické procesy mají vždy jednu vlastnost. Nesmějí dovolit obžalovanému, aby se účinně hájil. Soud proto zfalšoval protokol, zmařil vyzvednutí materiálů z trezoru a možná je i zfalšoval, dehonestoval svědky a věřil jen jedinému – skutečnému pachateli. Od doby komunistů se v tomto směru v politických procesech nic nezměnilo. Soudci jsou nadále beztrestní a odsuzují na základě politických objednávek. Jen se kryjí jakousi nezávislostí (především na zákonech) a vlastním názorem. Nabývají jakési přesvědčení, které je nepřezkoumatelné.

Soudní mafie dokáže odsoudit každého. Nikdo si nemůže být v této zemi jist, že nepřijde k soudu jako nevinný a neodejde s naprosto nesmyslným trestem. Bránit se nemá jak, a další soudní instance jen potvrzují, co rozhodl nalézací soud, protože s tím mají nejméně práce. Kdyby nešlo o život, tak se tomu člověk musí smát nebo zvracet. Ale soudci mají kachní žaludky…

Příští díl bude o dalším svědku, který potvrdí předání peněz (již třetím) za akcie Consus a který byl vyslechnut až na pokyn odvolacího soudu, přesto se soudce Kydalka (dnes již několikrát trestaný kárným senátem) opět vypořádal s tímto svědectvím po svém…