OBĚTI ČESKÉ JUSTICESpoluvězni
Když mě odvedli od vězně provokatéra, tak mě dali společně do cely s Petrem Slyšínem a Pavlem Hořejším. Hned jak jsem přišel do cely, tak mi Slyšín říká: „Já vím, co si zač, já jsem tě měl za úkol sledovat. Co ti chybělo v životě? Holku si měl, auto, byt, prostě vše. Co ti chybělo?“ A bavil se semnou tím stylem, jako kdybych ten trestný čin, ze kterého jsem obviněn spáchal. Věděl o mě osobní věci. Nevěděl jsem, jak mám reagovat. Říkal jsem si, že už je tohle opravdu moc. Když jsem mu začal odporovat: „Já jsem to neudělal.“ On na mě křičel: „Nekecej, udělal!“ Nemělo smysl, mu cokoliv říkat, on si jel pořád svou a k rozhovoru mě ani nepotřeboval. Chvilku povykoval a poté byl opět na mě hodný. Věděl jsem, že se zase nesmím nechat vyprovokovat a že opět chtějí, abych ho napadnul. Začal mi například radit: „ Hlavně udělej jednu výpověď a tu už neměň, ještě že mě tady máš, já ti poradím, ten druhý, co to na tebe hází, taky na cele někoho má, kdo mu radí.“ Mluvil si sám zcela bez mé účasti. Jednou si ke mně sedli oba dva ke stolu a Slyšín říká: „Ty čekáš vysoký trest, viď Péťo?“ a Hořejší říká: „Jo fakt Péťo, čekáš vysoký trest?“ Už jsem nevěděl, jak mám neustále reagovat. Jestliže jsem odporoval, tak na mě křičeli, ať nekecám. Řekl jsem si, že se s nimi budu bavit normálně o jiných věcech, ale vše stáčeli na můj případ. Pak mi Slyšín nabízel: „Jestli chceš tak já ho nechám zbít, stačí říct, jsem přece kamarád, Péťo.“ Myslel tím Andrese. Snažil se mě vyprovokovat k nějaké reakci. Já mu říkal: „To je dobrý u soudu se pravda ukáže.“ Toto trvalo tři týdny, než mi skončilo B-čko. Když viděli, že už s nimi nemluvím, tak mě dali do jiné cely. Při odchodu mi Slyšín říká: „Velitel říkal, že máš už shora nakázáno sundání pout.“
Oddychl jsem si, že to konečně třeba skončí a situace se uklidní. Když mě přemístili do jiné cely, dali mě k Járovi (starší muž ve věku 65 let), Pavlovi a dvěma Vietnamcům. Sotva jsem přišel na celu, tak se mě Jára zeptal z čeho jsem obviněný a já jsem mu to sdělil. To byla chyba a Jára říkal: „Jo tady byl Foubík a vše mi vyprávěl“ a začal říkat, co mu říkal. To už mi bylo divné, protože Foubík byl v Litoměřicích jen pár dní, zaslechl jsem jeho jméno, když četli jména eskorty venku na dvoře a také jsem četl v dopise, co poslala policie, že je v Hradci Králové. A zase to začalo. „Už jste byli v televizi.“, atd. Když jsem se ho například zeptal, jak to funguje v nějaké věznici, protože mi už o sobě říkal, že už seděl víckrát, tak to opět začal stahovat na mou osobu. „To tě vezmou a pak zase přivedou, ale po pár letech si zvykneš.“ Jako by říkal moji budoucnost. Od té doby jsem na tyto jejich řeči přestal reagovat a nechal je říkat, co chtějí.
Ještě uvedu jednu věc, která je pro mě důležitá, aby zde zazněla. Pavel Hořejší mi povídá: „ Byl tu jeden člověk, co byl obviněný z toho co ty a toho teda z vazby pustili, ale ten byl nevinný.“ Opět směřováno na mě. Těch spoluvězňů bylo samozřejmě více, ale postrádá smysl tady všechny uvádět. To bych psal jenom o tomto tématu. Rozhodl jsem se, že už nikomu nebudu říkat své obvinění. Ale i když jsem to neudělal, tak nějakým záhadným způsobem, pronášeli moji spoluvězni věty, konkrétně Vláďa Lakatos: „Venku vraždíme a teď tady brečíme, viď Péťo.“ „Já venku nevraždím,“ namítl jsem. On na to zareagoval: „Já to takhle nemyslel, já myslel, že jsme venku dělali frajery a tady brečíme.“ V duchu si říkám, určitě, to ti budu věřit. Ještě chci uvést, že spoluvězeň Petr Slyšín mě neustále k něčemu naváděl a něco po mě chtěl. Například mi nutil jeho léky, co dostával od jeho doktora. „Vem si, jsou super, budeš po nich dobře spát,“ říkal mi. Dělal to opakovaně, až jsem mu musel důrazně říci, že je nechci. Přišlo mi, jako by chtěl, abych měl nějaké problémy. Třeba že by mě vzali na moč a pak mě obvinili z toho, že tady beru nějaké drogy. Poté mě chtěl zapojit do jeho koňování (posílal věci z okna do okna). Poprosil mě, abych mu napsal vzkaz pro nějakého člověka, co sním koňuje. Napsal jsem: „Běž na druhé okno! vzkazuje Péťa.“ On nebyl zcela spokojen tímto vzkazem a chtěl i jiné, ale mě už došlo, že chce nějaké důkazy, na to, že já koňuji, abych dostal nějaký kázeňský trest. Už jenom ten vzkaz mi připadal divný. „Běž na druhé okno.“ Jako by na něj nemohl zakřičet. Prostě podezřelé. Taky jednou po mě chtěl, abych přečetl nějaký dopis od jeho kamaráda Baráka. Že prý nemá brýle. Já ho tedy četl a bylo tam něco takového: „Už mám dvě ko, brzo budu jako ty.“ Až později mi došlo, že chtějí pořídit nahrávku, že to jako Barák píše mě. Jsem zvědavý, co všechno bude ve spise, až advokátovi dovolí se tam podívat.